Anemony.

Alois Škampa

Jak zázrak padlo slunce v háj – a lesy sní zas vnadnou báj o mládí svém a o štěstí, jež vždycky k nám se s vesnou vrací, kdy v kraj zas nesou domů ptáci svých písní zlatá návěští. Pláč zimy ze dna rokle štká – leč zem si blaze oddýchá, a rychle modrá podléštka jí z prsou na svět pospíchá, a blankyt její plápolá kam zrak jen vzhlédne dokola: zde usmívá se v srdci lesa, zde skví se zase pod pněm bříz – ó, s ní zas starý Adonis se vrací, nám svou mladost nesa! Dí báj, že stih’ jej bolů trest pro lásky hřích, zač Jova pěsť jej bleskem ve prach zdrtila! Leč z popele pak jeho těla, jež Venus jen prv líbat směla – se anemona rozvila! Ó, Ádone! Ač prokletý, ač prach jen v lese, jejž kryl mech – svou krásu aspoň ve květy ty ze svých nám jsi zraků vdech! A nyní vždy, když zlatý máj zas vůni svou nám vrací v háj a o lásce hruď naše snívá – já zjev tvůj zřím, jak tajně on ve krásných květech anemon svůj nesmrtelný půvab skrývá!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

595. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jitro. (Antonín Klášterský)
  2. Vzhůru! (Adolf Heyduk)
  3. Píseň smutného malíře. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Návrat poesie. (Josef Kuchař)
  5. Notturno. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ***   Nejsladší má chvíle bývá, (Adolf Brabec)
  7. Motýl. (Adolf Heyduk)
  8. Zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  9. NOVÉ JARO. (Antonín Klášterský)
  10. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)