Píseň smutného malíře.

Karel Dostál-Lutinov

Kde jsou ty krásné časy, kdy v barvách hořel svět, kdy planuly zrak i vlasy a s kytarou zpěv náš vzlét’! My naseli jásotu vzduchu a na plátno zázraků a do srdcí tajemných vzruchů a úsměvů do zraků... Pak přišla pochmurná zima, nám štětec z ruky pad’, i paleta ve sněhu dřímá a v duši mlžný chlad. A hořkne zpěv i sláva, není už do hraní – člověk se osudu vzdává – zní píseň havraní. A v zapadlé samotě snící si zhořklý šeptá ret: za srdce milující, že celý dal by svět.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

394. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Anemony. (Alois Škampa)
  2. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  3. I. Životem svěžím chví se země – (Rudolf Pokorný)
  4. Dětem. (Anna Simerská)
  5. 6. Znals tu mladou višeň v sadě (Josef Kuchař)
  6. CUDNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  7. Dumka. (František Táborský)
  8. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  9. Na sklonu let. (Alois Škampa)
  10. U kolébky. (Josef Václav Sládek)