Srdce v smutku.

Jaroslav Vrchlický

Srdce v smutku.
Jak v ručejích déšť s chmurných mračen padá. Strom patří k nebi v němé resignaci, jak troska lodě hvozd se v mlhu ztrácí, a skoro k nebi lnou až pustá lada. TeďTeď, srdcesrdce, sami jsme. Jde vidin řada, jak deštné pruhy mizí a se vrací. Co’s dobylo svou snahou, touhou, prací? Teď poslední tvá naděj v hrob se skládá. Je smutno. Kdyby aspoň vítr kvílil! Vše v směsi zmateno a svět je šerý. Kde najít jen, co bylo snů tvých osou? Déšť všedních hodin, chabé srdce, schýlil květ odvahy tvé, hyneš bez důvěry, sta krůpějí kol – žádná z nich však rosou! 154

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický