Zpátky!

Jaroslav Vrchlický

Zpátky!
U ráje mého stojí anděl, nahý meč v ruce třímá, kolem hlavy duhu, a křičí na mne: „Zpátky k tvému pluhu, těch víc jak ty, kdož sešli z pravé dráhy!“ A v studu nazpět zrak slzami vlahý se vracím v jho, všednosti do popruhu skráň pyšnou kloním, z duše dělám sluhu, a z myšlenek svých duše svojí vrahy. Jsem člověk všední, úsměv kolem úst zas mechanicky dělám vše, co třeba. Kdes v dáli anděl písní mojich pláče. Pod sněhem myšlenka svůj čeká vzrůst, zář slunce nad ní chladným svitem skáče, a básník nádenničí – pro kus chleba. 155

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický