Zpátky!

Jaroslav Vrchlický

U ráje mého stojí anděl, nahý meč v ruce třímá, kolem hlavy duhu, a křičí na mne: „Zpátky k tvému pluhu, těch víc jak ty, kdož sešli z pravé dráhy!“ A v studu nazpět zrak slzami vlahý se vracím v jho, všednosti do popruhu skráň pyšnou kloním, z duše dělám sluhu, a z myšlenek svých duše svojí vrahy. Jsem člověk všední, úsměv kolem úst zas mechanicky dělám vše, co třeba. Kdes v dáli anděl písní mojich pláče. Pod sněhem myšlenka svůj čeká vzrůst, zář slunce nad ní chladným svitem skáče, a básník nádenničí – pro kus chleba.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

652. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  3. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  4. Mé štěstí. (Xaver Dvořák)
  5. Těžce lehla’s, těžce... (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Zda hodno žíti... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. KVĚTINA. (Jan Červenka)
  9. Rty krásné Jindřišky. (Antonín Koukl)
  10. V dne víru a shonu, (Jaroslav Vrchlický)