Král Ethelbert ve hoři zlém(Na)
ni rady útěchy nemá(Na)
vše marné prosby s hrozbami(Na)
jak led jest královna Ema(Na)
Od něho žije dvacet mil(Na)
na hradě jenž schýlen k moři(Na)
a oba se trápí v samotě(Na)
a oba hynou v hoři(Na)
Dnes povolal král radu svou(Na)
v kamenné usedli síni(Na)
Tu otec Emy starý Sver(Na)
jenž oči vždy rukou si stíní(Na)
tu Etfrid a tam Gutlack stál(Na)
a všecky úžas jímá(Na)
když Ethelbert jim představil(Na)
legata papeže z Říma(Na)
Pak na trůn sed a nemluvil(Na)
a všickni stáli němi(Na)
a ze všech strach měl největší(Na)
Sver starý otec Emy(Na)
I pravil král Mne tresci bůh(Na)
však nevím jiné si rady(Na)
když musím žít a v ruce své(Na)
mít pevně otěže vlády(Na)
Sněm poručiž ať žena má(Na)
se ke mně zpátky vrátí(Na)
neb legát římský musí hned(Na)
k rozvodu souhlas mi dáti(Na)
Chci syna mít jsem člověk též(Na)
jsem král chci následníka(Na)
Kol ticho Sveru do srdce(Na)
to každé slovo jak dýka(Na)
On věděl v hradu nad mořem(Na)
proč sama královna žije(Na)
zřel legata a viděl sněm(Na)
a nezved nashrblé šije(Na)
On věděl po prvním porodu(Na)
že řekla ó slova kletá(Na)
já nechci více matkou být(Na)
za všecky poklady světa(Na)
V tom tichu venku zazní pláč(Na)
a lehké kroky jak ptačí(Na)
a dveře juž se rozletnou(Na)
a královna Ema sem kráčí(Na)
Jí purpur bedra nekryje(Na)
ni vínek vlasy zlaté(Na)
je bosa v říze žíněné(Na)
a bílé ruce má spjaté(Na)
Na bohatých jí kadeřích(Na)
jak stíny popel leží(Na)
a pláče k trůnu kráčí blíž(Na)
a mluví zvolna stěží(Na)
Já pane těžce hřešila(Na)
ach odpusť vinu moji(Na)
Ne královna jen hříšnice(Na)
před tebou v pláči tu stojí(Na)
Bůh smiloval se nade mnou(Na)
anděla poslal mi v snění(Na)
a byl to hrozný smutný sen(Na)
a jaké probuzení(Na)
Já dlouhou chodbou šla dalekou(Na)
tam vlhko chlad a plíseň(Na)
a při tom zvučela duší mou(Na)
ta od kolébky píseň(Na)
Ta píseň již jsem zpívala(Na)
když Erich děcko sladké(Na)
usínal mými před zraky(Na)
ach štěstí naše krátké(Na)
A chodbou tou jsem bloudila(Na)
děs honil mne kol plaše(Na)
tu v koutě stálo plačící(Na)
to mrtvé dítě naše(Na)
Tak bledé smutné zsinalé(Na)
své útlé spínalo ruce(Na)
a dělo Nevíš matičko(Na)
v jaké tu umírám muce(Na)
Ó vyveď mne z té chodby ven(Na)
mne po světě se stýská(Na)
zde nemám psa ni sokola(Na)
ni přilbu která se blýská(Na)
Zde žiju sám jím samotu(Na)
a piju k ní své slzy(Na)
a jestli mne odsud nevezmeš(Na)
tu umru na věky brzy(Na)
Já vzbudila se pane můj(Na)
pláč přemoh mne a rázem(Na)
jsem vzchopila se byla noc(Na)
a hvězdy padaly na zem(Na)
A já šla pěšky dvacet mil(Na)
při záře severní lesku(Na)
a modlila se slzami(Na)
jsem k tobě značila stezku(Na)
Teď stojím zde zříš slzy mé(Na)
i popel na mém vlase(Na)
ach odpusť miluj ženou tvou(Na)
i matkou chci být zase(Na)
Král skočil s trůnu objal ji(Na)
a jásot zazněl síní(Na)
svým očím starý Sver nevěří(Na)
a stále rukou je stíní(Na)
Pak vykřikl Ó dcero má(Na)
a zrak mu radostí svítí(Na)
za všecky světa poklady(Na)
ty nechceš matkou býti(Na)
A pravdu díš Co poklady(Na)
širého světa kraje(Na)
však pro dítě jen pro dítě(Na)
neb dítě poklad je z ráje(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
27 |
| Celkem veršů: |
108 |
| Neurčeno: |
108
(100 %)
|