MÁ SUDIČKA.

Jaroslav Vrchlický

Ta Parka, jež mi nad kolébkou stála, si v samých paradoxech libovala, ku velkým cílům vnukla snažení, leč o sto mil sunula splnění. Dost dala vavřínu – leč skrovně chleba, však pudy hrozné chtíti víc než třeba; vždy nenasycen vstávám od stolu, vždy jiné zřím žhnout v lásky plápolu. Být milován od nejkrásnějších paní, však nedocházet ani ku vyznání, dav přátel mít a nemít přítele, jít smuten sám, pít s druhy vesele. Jak vidět, byla málo konsekventní. Však souditi ji, nejsem kompetentní, rád soudem svým se člověk ukvapí... Ji bavilo to – mne to netrápí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

300. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  2. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  3. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  4. KDE JINÝ SLOUPEM... (Stanislav Mráz)
  5. Čím toulu polemiky hrubší střely... (Stanislav Mráz)
  6. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  7. Epilog. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Zenonu ryt. Przesmyckému (Miriamovi). (Josef Svatopluk Machar)
  9. JOSEF KAJETÁN TYL. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  10. Opium Psyché krása oživuje... (Stanislav Mráz)