VANA SPES.
1-1„Tak jen mi ruku podej! – Za večera
1-2jest milo pod lípami seděti,
1-3jich vůně dýše z červnového šera,
1-4svět snů spí v každém poupěti;
1-5pojď, vzpomínek tam sladká klíčí sféra,
1-6a my je umíme již z paměti!“
2-1Tak řek’ jsem, a vím, že mluvím k stínu,
2-2jen k fantomu svých smyslů vznícených,
2-3že lákám obraz tvůj jen na vteřinu,
2-4jak stíny Hellen u bran Stygických.
2-5Kde jsi?... Kde meškáš? – Z dálky klepot mlýnu
2-6a olší šum zní v snění mé jak smích.
3-1To dobře vímvím, a přece mně jest milo,
3-2se nechat klamem dále opřádat;
3-3má holubice, královno a vílo,
3-4a všeho cíle, co lze míti rád!
3-5Hleď, samé zlato s lip se na mne slilo,
3-6jak na tebe bych neměl vzpomínat!
55
4-1Ó naděje má, třeba marná, ave!
4-2Co může více smrtelník tu chtít?
4-3Zda rozpozná, co ryzí tu a pravé?
4-4Věř, Rozum spíš se mate,mate nežli Cit.
4-5Zas Naděj láká, zda-li marně? V tmavé
4-6tak houšti plotu světlošky zřím třpyt.
5-1A ten mne sílí, vede, ten mne těší,
5-2o této chvíli ztracené že víš;
5-3tak spory let zlých jediný mžik řeší
5-4a v posled hořkostí všech sládne číš.
5-5Ó, voňte, lípy!... V snů mých přízi věší
5-6se muška písně – čas, bych zmlknul již...
56