III. Requiescat.

Jaroslav Vrchlický

Ležíš v zemi hluboko, ale v srdci hloub’, odešla’s jen na oko. Jak jsem k hrobu stoup’, dí mi to můj žal; ale v srdci stejně žiješ dál. Drobné květy sedmikrás, rudé na lístkách, zkvetly na tvém rovu zas, jak by krve nach, poslední tvé krve sled, vyssál tento jejich bílý květ. Utrhnu pár kvítků těch, za ňadra je dám, ucítí mé krve běh, nebudu víc sám. Z krve zkvetly, krvi blíž, možná dost, že sejmou všecku tíž. Lehký s nimi bude sen duši mé se zdát, budem si až v bílý den tiše povídat, až ucítím, jak mi v hloub tichý tvůj a posvátný mír stoup’.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

435. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Karafiát. (Augustin Eugen Mužík)
  2. TVŮJ HROB JE PUST... (František Kvapil)
  3. XXI Já četl jsem ti na čele, (Emanuel Miřiovský)
  4. Útěcha. (Simeon Karel Macháček)
  5. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. 18. Tys čistou jako rosa ta, (Josef Kuchař)
  7. LILIE. (Josef Lukavský)
  8. DESDEMONA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Příchod jara. (Eliška Krásnohorská)
  10. Kalině. (Růžena Jesenská)