Pohádka o lidské touze.

Jaroslav Vrchlický

Čím bychom jen byli bez té trochy touhy, bez mízy a síly jak by život dlouhý vlek se v nudě marné v tísni, práci parné! Čím bychom jen byli bez té touhy! Kde se v duši vzala chudobka jak prostá? Ta ji uvítala rajského jak hosta. Hned jí rostla křídla, vážkou v žití zřídla povzletem se vzpjala, škrabošek si brala různých do sta. Po něčem jen toužit jest již důvod k žití, někam vždy se hroužit, z nových zdrojů píti, z Park spuchřelých nití nové klubko víti, nový svit vždy chytat, nový máj s ním vítat, jest mlád býti! Toto věčné mládí jest jen dítě touhy, jež vše v pohyb zladí v celý život dlouhý; kouzlo, taj to všeho kosmu nesměrného, studna věčně živá, odkud neubývá vláhy, rosy, many, vzlet, jímž dojdem k cíli, vrchol svrchovaný, triumf touhy!

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

310. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČÍM DÁLE DO LET... (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. Kdo se žhavostí žije v spokojenosti... (Stanislav Mráz)
  4. None (Stanislav Mráz)
  5. Z dílny. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Štěstí. (Josef Václav Sládek)
  7. Setrvej! (Jan Ježek)
  8. Osa. (Jaroslav Vrchlický)
  9. None (Stanislav Mráz)
  10. 26. Tenby vtipu zradil ochabělost, (Jan Kollár)