Štěstí.

Josef Václav Sládek

S neklidem věčným v prsou rozrytých toužíme od té hroudy, k níž jsme spjati, v dál od svých dnů: ti tam být chtějí svatí, ti slunci nad hlavami bližních svých. Nás práce sžírá, touha, vzdor a pych, a každý středem světa chce se zváti, a teprv když se naši dnové krátí, si zalháváme, že to všechno v smích. Neb, jak jsme byli, byli bychom znovu, kdybysme věk svůj znovu mohli žít. Jen básník nad námi se hlásí k slovu – ač také on se minul svého nebe –: „Ten dosti žil, kdo měl v svých prsou klid a dvě, tři šťastné tváře kolem sebe!“

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

400. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Mužové práce, vzhůru zrak, (František Cajthaml-Liberté)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. FLAT, UBI VULT. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pohádka o lidské touze. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Kdo se žhavostí žije v spokojenosti... (Stanislav Mráz)
  6. NAD POČATÝM LIDSKÝM DÍLEM. (Antonín Sova)
  7. Sám nad životem. (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Stanislav Mráz)
  9. ČÍM DÁLE DO LET... (Jaroslav Vrchlický)
  10. Umyl jsem se vodou zapomnění (Josef Holý)