Rispetti časného jara.
I.
I.
Chce nebo nechce? – Vesna sama neví,
dnes láká sluncem, zítra mračny straší,
a v prškách sněhu sype nám své hněvy
a všecku naděj ranou přes noc plaší.
Chce nebo nechce? – Tak i láska mladá
se v srdce jarní přeháňkou vždy vkrádá.
Toť maska, pod kterou tam sjede lehce,
a brzy zvíš sám, zdali chce neb nechce.
128
II.
II.
Jde Vesna krajem, dívka usmívavá,
kde jaký vidí keř, se k němu shýbá,
tak střemše, hlohu, čilimníku, tráva
kol kterých bují, první květy vlíbá.
Ó nediv se, že umí to tak skočně,
vždyť stejně dělá to a každoročně;
Mymy sotva jednou kvetem’ v celém žití,
jak můžem’ v lásce dovední tak býti?
129
III.
Fialky šedinám? – To žert byl děcka,
leč přijmu je, jsou z ruky mojí dcerky,
a celkem vzato, moudrost je v tom všecka,
jsouť nad laur šedin nejvhodnější šperky.
Laur láká, jak se za ním básník honí!
Když má jej, pozná, kterak trpce voní.
Fialka skromně dýše jen a v taji,
sny mládí v jejím dechu přilétají.
130