V zimě.

Jaroslav Vrchlický

V zimě.
Zimy teprv zrak můj všim’ se, jitra šer když v jizbu vnik’ a na posněžené římse vrabčat rozléhal se křik. Ejhle, řek’ jsem, úsměch v líci, vida tíseň jich i skok, o mně tito nevděčníci nevěděli celý rok. Dobrý jsem jim teprv z nouze, do sněhu když drobných hvězd nasypu jim, začež pouze ráčil jich let sem se snést. Učiním to ku paměti jedné bílé ručky rád, která drobné ptačí změti sypávala tisíckrát. Račiž jim to k duhu jíti, dvojnásob jim nasypám, oč by lepší pták měl býti, než to bývá člověk sám? 190

Kniha Tiché kroky (1905)
Autor Jaroslav Vrchlický