Riegrova závěť.

Jaroslav Vrchlický

Takto mohl Svatopluk mluvit k synům, takto mohl před smrtí velký Jiří vlastní krve nedbaje hovořiti, národ jen v srdci. Kdo smí říci: Malá že doba naše, po těch slovech dějinných desek hodných, po tom skutku nezištné velikosti, antické síly? Řádky těmi hodnými v sněžném Paru zlatem rydlo aby je neslo věkům, v Akropoli heroů nad Vltavou k posile vnuků; řádky těmi, které by zníti měly v ulic vřavu do shonu všedních bojů, Caput regni omšenou skráň kde vznáší před věžmi Týna, důkaz podán. Ideal věčně žije, láska žije k otčině, žije víra, s nimi vše, co za boje krušné věků potomkům stojí. Hrdý palác s poslední chatou českou denně čti ji modlitbou otec synům, čti je znova, života tep z nich čerpej, vědomí síly. Snahy rozlet, plameny ryzí lásky, kterou Velký vroucího otce slova věrně splnil závětí touto slavně: vítězit pomoh’!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

302. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ BUDOUCNOSTI! (Xaver Dvořák)
  2. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  3. Zdrávas, vlasti... (Rudolf Pokorný)
  4. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  5. VII. Památko věku, laure věncující, (Václav Šolc)
  6. BLANÍK. (Karel Mašek)
  7. LEGENDA O STARÝCH PRAPORECH. (Antonín Klášterský)
  8. Na poslední stránku Tomkových „Dějů Čech“. (Augustin Eugen Mužík)
  9. TĚM, KTEŘÍ TRPĚLI... (František Serafínský Procházka)
  10. None (Rudolf Medek)