Parka písní.

Jaroslav Vrchlický

Nejen život, píseň taky má svou Parku příšernou, stíhají mne její zraky v chvíli nejvíc důvěrnou. O myšlénku v těžkém boji sotva zrak se ohledá, stará, zlobná za mnou stojí, nůžky soudu pozvedá. Jenom nit mé přetnout písně, nežby byla dopěna, krutě dívá se a přísně.... a má síla – ztracená! Lkám jen k nebi, v losu hněvu když se vše mi ztroskotá, budiž Parka mojich zpěvů též mi Parkou života!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

356. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  2. PROBUZENÍ. (František Kyselý)
  3. Do šera mého života... (Bohuslav Květ)
  4. Tak krásná růže na troskách (Gustav Dörfl)
  5. IMPROVISACE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Co má bába povídala. (Jaroslav Vrchlický)
  7. EPITAF SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. III. Na palouku života (Karel Mašek)
  9. Já bledý pěvec, pěvec smutný (Jiřík Luděk Moravský)
  10. RADOSTNÝ PODZIM (Karel Toman)