DAR NERONŮV.
„Tak všecko svým zval’s, co Řím dáti může;
v mém trikliniu kolem spánků růže,
snil’s v purpurové tunice.
Falernské pil jsi z jedné číše se mnou,
chuť maren okoušel’s i broskví jemnou,
melounů, fíků ze Smyrny.
Směl’s před národem o polední době
mi holdovati, já sňal s hlavy tobě
ve prachu klečícímu tiaru;
Jájá v cirk tě ved, mé viděls naumachie,
přes nahá dívčí těla od orgie
moh’ kráčeti jsi bosonoh.
Při sprchách růží, při potlesku hromu
směl’s vidět v aréně, po katadromu,
jak chodí slon můj učený;
101
Aa sedmihlavé Rómy prvním šerem
směl’s těkat se mnou heter, šašků sterem
v chatrném plášti zahalen.
Z mých dírkovaných stropů celé splavy
tě osvěžily voňavek a žhavý
déšť růží, bílých narcisků
Titi splýval na skráň ve výskotu citer,
ve fléten blouznění do zářných jiter,
než noci tmavé skanuly.
Já Akté, nejdražší svou otrokyniotrokyni,
ti přenechal ve zrcadlové síni
lva svého, s kterým nahý spím;
Vševše viděl’s, slyšel’s, měl, co Róma sluje
a o čem barbar dětem vypravuje
na severu jak v pohádkách.
Ba ještě víc, já, umělec jenž ryzí,
den celý hlasem plným jarní mízy
jsem tobě jedinému pěl.
Teď odcházíš, „tě proudy unášejí“,
jak básník praví, slané na peřeji,
k svým larům tíhneš Arménským.
102
Nuž, Toridate, vasale a králi,
památku vezmi od Nerona z dáli,
to nejlepší, co může dát.
To nejvzácnější, čím se pyšnit mohu,
na Kapitolu co jsem urval Bohu,
v té vezmi zlaté krabičce.
Však přísahej, že z duše příliš chtivé
tu skřínku, králi, neotevřeš dříve,
až mezi vodou, nebesy;
Dřívdřív neuzříš, co ona na dně tají
v opálech, perlách, které v zlatě hrají,
duhovým svitem měsíčným.“
Toridat klek’ a v milou upomínku
od Nerona vzal malou, zlatou skřínku,
na srdci vlastním odnes ji;
Slibslib dodržel; až sám když oceánem
plul k břehům vlasti, teprv prvním ránem
ji s hrůzou svatou otevřel.
Ach, co jen tají, šperk snad krásy větší,
než sama jest? Čím Nero se mu vděčí,
zda vzácný je to amulet?
103
I otvírá, krev jemu v spáncích víří...
Zří na dně cos jak šafránové chmýří,
pár nitek ležet v safirech.
Co vryto v onyx víčka, čte si v chvatu:
„Dar příteli a králi Toridatu
z prvního vousu Nerona!“
104