Tak bych si ráda...

Albína Dvořáková-Mráčková

Tak bych si ráda...
Tak bych si ráda někdy zaplakala, tak z mého srdce stísněného plna; ba tak v něm víří muka neustálá jak v bouřném moři vlnu stíhá vlna; mezi tím lidem tvrdým možno není – ten panský lid je jako ze kamení a pošlapav mých citů puky něžné ještě se směje rozmazlené kněžně. Mezi tím lidem proto žít kdo chce-li, musí být jak on – tvrdý, otupělý. Kdy slza mi chce zradit duši měkou, mocně ji zdržím silou svojí všekou, a v srdce mé, to mladé, rozpoupěné, zpět kameníc mocným se proudem žene – a kolem něho v chladném, hrdém vzdoru svou tvrdou klade, zkamenělou koru – z něj nevyrve-li teď mne ruka vřelá, brzy jak lid ten budu zkamenělá! – 24

Kniha Chudobky (1872)
Autor Albína Dvořáková-Mráčková