Osamělá.

Albína Dvořáková-Mráčková

Padla v mé okénko zář měsíce bledá, jak kdy v jeho stínu známého cos hledá. Šepotaly hvězdy sobě v udivení, že s tou naší láskou co bývalo – není. Zaduněl si větřík v okno jak by v zlosti, že nemůž’ naslouchat šepotu milosti. Zabušilo srdce tesklivě v mém těle, že jest ach, tak strašně, strašně osamělé!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

108. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  2. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  3. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  4. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  5. JÁ VYHLÉDL JSEM OKNY V KRAJ (Antonín Sova)
  6. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  7. U okna sedím... (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V duše hloubi. (Xaver Dvořák)
  9. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  10. Noc. (Boleslav L. Černý)