Ó nechte mne!

Albína Dvořáková-Mráčková

Ó nechte mne, v tom voze dusno, těsno, ó nechte mne, já půjdu lučinou! kraje, co teď mé oko rychle míjí, v celé se kráse před mnou rozvinou. Já naviju si věnců z jara květů, jimiž krajina pestře poseta; a z plna srdce, z citu zjařeného si zajásám šírého do světa. Jsem dítě přírody a nehodím se v ten život váš tak panský, nucený; já svatým, čistým dechem jejím dýši, a zapřít ji – život mi bezcenný! Ó nechte mne, nechť koně tryskem rychlým vás unášejí prachu pustinou – ó nechte mne – u vás mi dusno, těsno, ó nechte mne – já půjdu lučinou!

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

292. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 7. Já jsem ten rytíř z pohádky, (Ranko Petar)
  2. Při loučení. (Adolf Heyduk)
  3. SAMOTÁŘSKÝ KVĚT. (Adolf Brabec)
  4. Zavzni, písni! (Adolf Heyduk)
  5. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN (Viktor Dyk)
  6. Květoslav a Kráska. (Milota Zdirad Polák)
  7. RADOST A SMUTEK. (Sigismund Bouška)
  8. Chaloupka nízká, přirostlá k zemi, (Josef Holý)
  9. XX. MILÝ NADE VŠECKO. (František Ladislav Čelakovský)
  10. II. Já jsem ten rytíř z pohádky, (Vítězslav Hálek)