III. V mhu splývala ramena jeho dvojí,

Jaroslav Vrchlický

III.
V mhu splývala ramena jeho dvojí, V mhu splývala ramena jeho dvojí,
jak černá břevna šera na pozadí, ó v jaké luzné sny kříž duši ladí, vždyť vítá kolébku, na hrobech stojí. Mír hlásá duši v bouřném žití boji, svým stínem čelo poutníkovo chladí, přes kámen, klesť jenž spěl i přes kapradí, mír z něho pít chtěl, prahna po úkoji. Jak srdce bušilo mu, tepny vřely, když dostih jej a na klekátko pad, svět pod ním v mlhu rozplýval se celý. A s kříže vanul úkoj, mír a chlad, a mládí báje vše se otevřely, mu duši noříce v snů vodopád. 109

Kniha Votivní desky (1902)
Autor Jaroslav Vrchlický