PÍSEŇ O FÍKOVÉM LISTĚ.
(Portugalská.)
V les fíkový já šel jsem,
já šel v les fíkový,
šest děvčat jsem tu našel,
tu našel děvčat šest,
já přistoupil k nim blíže,
já blíž k nim přistoupil,
já všecky plakat viděl,
já viděl plakat je,
a ihned všechněch ptal se,
a ptal se všechněch hned:
kdo ukřivdil jim tolik
zlou radou, právem zlým?
V les fíkový já šel jsem,
já šel v les fíkový.
Tu jedna děla ke mně:
já nevím, rytíři,
o zemi slyšela jsem,
kde vládne tyran zlý;
jen kdybych měla zbraně,
já v skutku nevím to,
9
kdo na mne by se pustil
zlou radou, právem zlým.
Nuž tak buď s Bohem, hochu,
já nevím na svou čest,
zda se mnou kde jsi mluvil,
já oslovím tě zas.
V les fíkový já šel jsem,
já šel v les fíkový.
Já odpověděl na to:
Bůh ví, jak při vás jsem,
za velkou koupím cenu
těch drahých očí pár
a do nejzazších zemí
chci za vámi dál jít,
nejdelších ulic řadou
chci kráčet dál a dál,
všem arabským jazykům
hned chci se naučit
a Maury, které potkám,
na místě zbiju hned.
V les fíkový já šel jsem,
já šel v les fíkový.
A Maura, jenž je hlídal,
já našel v chvíli té,
on v hněvu soptil, hrozil,
já zakřik’ zlostně jej,
já ulomil si haluz,
haluz si ulomil,
a Maura jsem jí zabil,
já zabil Maura jí,
10
a dívky vše jsem ukrad’,
já ukrad’ dívky vše.
Té, jež mi tolik štkala,
jsem srdce, ruku dal.
V les fíkový já šel jsem,
já šel v les fíkový.
11