PASTORALA STAROFRANCOUZSKÁ.
Andělé:
Vzbuďte se ze sna, pastýři,
a stáda nechte být;
kam let náš, spěšte, zavíří,
ku Bethlemu,
tam Spasiteli našemu
se poklonit.
Pastýři:
Sami jít se ostýcháme,
pojďte s námi, andělé!
K velkým pánům chudý pastvec
vždycky vchází nesměle.
Andělé:
Tam s jistotou jít můžete,
neb není dobrý Bůh
jak baroni a hrabata
a jiná chasa bohatá,
rád vám dá sluch.
20
A hodný, třeba chudý muž
milejší jemu jest
nad všecky světa poklady,
nad zlata, stříbra hromady
mu ryzí čest.
(Odletí.)
Svatý Josef:
Kdo pak tak pozdě klepá to?
Pastýři:
Otevřte, milý pantáto!
Prý narodil se Kristus Pán,
byl anděly nám zvěstován,
strach nemějte, otevřte nám!
(Sv. Josef otevře a pastýři vstoupí.)
Svatý Josef:
Zde v jeslích leží pán Bůh sám!
Pastýři:
A má tak špatně ustláno!
Pojď, Bobši, sem i Marjáno,
jej odnesem k nám do stáje,
tam bude míti tepla více;
Jan na dudy mu zahraje
a Barča skočí do vesnice,
by lidé s dary přišli k nám,
kde leží dobrý pán Bůh sám!
21
Starý pastýř
(svlékaje svůj kožich).
Zde, tu máš, dobrý Ježíšku,
a pohov si v mém kožíšku;
plášť kdybych měl, jak nosí král,
věř, tobě bych jej také dal.
Můj není z kozích chlupů, z vlny
jest pouze bílé, ale plný
je tepla, dýchá celičký,
v něm ohřeješ si ručičky.
Bůh Otec v nebesích:
Jen, pastýři, si plášť svůj nech,
můj syn si na tě vzpomene,
tam na věčnosti po letech,
až v stáj vše ovce sežene;
jeť, muži, plný dobroty,
On zrovna pastýř jako ty.
22