MANŽEL DOBRÁK.
(Francouzská.)
Sedláček přišel z lesa domů
s motykou,
u krbu ženu zřel, měl radost
velikou;
však s ženou seděl cizí pán,
(Za okny kvete tymián!)
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto, tak chceš!
Však přece tuze rád bych věděl,
kdo ten host?
„To z města od přátel, víš, máme
těch tam dost!
Bouř zahnala ho pod náš krov,
buď přívětiv, spoř dalších slov!“
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto, tak chceš!
„Však pozdě jest již, milý muži,
on má hlad,
co k večeři mu, pověz rychle,
můžem dát?
29
Proň koroptev tam maličká –
pro tebe stačí řetkvička.“
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto má, chceš!
A kde pak bude spát? muž ptá se
po chvilce.
„Kde jinde, nežli v mojí bílé
postýlce;
já povlékla ji proň jsem zvlášť,
tvůj nový přes ní dala plášť.“
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto má, chceš!
Kde já budu spát, ženo? – „Ty jdi
do stáje,
tam u dobytka pro tě dosti
místa je;
tam vyspíš se mi dost a dost
a mně i hostu pro radost“ –
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto, tak chceš!
Však to mi pověz, ženo, až vzplá
jitra svit,
co dál se stane? – „Inu budeš
rohy mít,
tak velké, jak náš vůl je má,
jdi, miláčku můj, duše má!“
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto, tak chceš.
30
A co pak tomu řeknou ve vsi,
rci mi juž?
„Že’s dobrák, řeknou, k milování
hodný muž!
Však pospěš, pospíchá již pán!
(Za okny kvete tymián!)“ –
– Jsem spokojen s tím též,
když, Jeanetto, tak chceš.
31