MATČIN VLAS.
(Staroislandská.)
I střílí Gunar hrdina
a přílišně luk napíná,
Ažaž praskla jemu tetiva.
„Slyš, Halgerdo má zářivá,
Semsem kštici svou mi dáti spěš,
jestli mne trochu miluješ.miluješ.“
„Nač měla bych ti svůj vlas dát,
ten dlouhý zlatý vodopád,
Jímžjímž tělo celé pokryto,
nač chceš mou kštici, rci mi to?“
„Jde nepřítel a s ním náš pád,
jej střílením chci přivítat.
Ó dej mi rychle ten svůj vlas,
ať mohu letět ve zápas!“
„Ne, po tom, jaký nesu žal,
ni vlásku, co’s mi udělal.
34
Mne bolí tvář i bolí skráň,
kam udeřila tvá mne dlaň.“
„Nuž dobře tedy, nech to být,
k tvé hanbě má to krajem znít.“
To matka jeho slyšela,
vlas rvala si a úpěla:
„Zde moje vlasy, hochu, vem,
vysvoboď sebe, nás i zem!“
„Spíš padnu, obět otčiny,
než tobě vzal bych jediný!“
35