NŮŽ.

NŮŽ. (Tatarská.)
Brousím svůj nůž na brusu kamenném, lítají z něho v dál kol jiskry plamenem; Co včera udělaludělal, kdo vědět můž’ –? Brousím svůj nůž. Tmavá je pouze noc, jasný je pouze den, třeba, by do noci můj nůž byl nabroušen! Brousím svůj nůž na brusu kamenném, zaříznu skopce snad, či Giaura přede dnem; co zítra uděláudělá, kdo vědět můž’ –? Brousím svůj nůž. 36 Tmavá je pouze noc, jasný je pouze den, třeba, by do noci můj nůž byl nabroušen! Brousím svůj nůž na brusu kamenném, skoupá se v ženy mé srdci snad nevěrném? Či v krvi vlastní mé? Kdo vědět můž’? – Brousím svůj nůž! Tmavá je pouze noc, jasný je pouze den, třeba, by do noci můj nůž byl nabroušen! 37