PÍSEŇ ČARODĚJNIC.
(Staroanglická.)
První.
Dneska z rána na travině
snídani jsem čekala,
otočil krk, maso rázem
já mu z huby vyndala.
Druhá.
Nalezla jsem vzácné věci,
v svitu večernice dnes,
vlčí srst a zmijí uši,
pěnu, již chrst vzteklý pes.
Třetí.
Tuto lebku ukradla jsem
u uzamčené kostnice,
hrobaře, jenž chtěl ji bránit,
potloukla jsem velice.
50
Čtvrtá.
Za kolébkou já jsem stála,
vyssála jsem děcku dech,
šňupku dala kojné, hlavou
která klátila tu v snech.
Pátá.
Dýkou ostře nabroušenou
pro zábavu, z žertu jen,
bodla a jak lusk jsem z břicha
vyříznula sádlo ven.
Šestá.
Vrahu, jenž tlí na čekanu,
kabát s těla strh’ můj zub,
vlasy z hlavy a zde šlacha
z pravé ruky, to můj lup.
Sedmá.
Černé peří, vejce soví
přinesla jsem ve kvas vám,
pro sebe jen z kůže žabí
pytlíček si ponechám.
Osmá.
Tlusté ropuše jsem oči
vytrhnula v oka mih,
křídla netopýra v žertu
prostřihla, jak se tu mih’
51
Devátá.
A já krev mám baziliška
a mám hadí kůži též,
hotovo vše, každá čile
dnešní noci na hod spěš!
52