IRENA.

Jaroslav Vrchlický

IRENA. (Italská.)
Sám pluje čistý měsíc, ni hvězdy vůkol nenínení, na nebi v unavení spí vůní spitý vzduch. Slyš, od křoví ku osyce ký nápěv se to nese? To slavík v květném plese po družce volá v luh. Slyš, často mezi listím, jež letem dolů střásá, již přichází a jásá, ó nelkej, jsem tu již! Tak shledali se, Ireno, zda slyšíš to, má drahá? Kdy takým hlasem blaha i ty mně odpovíš? 53