NÁRODNÍ PÍSEŇ ITALSKÁ.

Jaroslav Vrchlický

NÁRODNÍ PÍSEŇ ITALSKÁ.
Já nedávno šla v Římě ku zpovědi ku otci kapucínu ctihodnému, i ptá se mne, jak do očí mi hledí, zda láska známa jest již srdci mému? Dím: Račte prominouti, otče svatý, svou nazývá mne rozmilý hoch zlatý. On: Nešťastná, jej zanech v okamžení, neb věčné stihne tebe zatracení. Dím na to skromně: Raděj v pekle býti, než miláčka, můj otče, opustiti. On s vzdechem na to: Tak jdi s Pánembohem, sám hynu také v hoři lásky mnohém. 54