XVII.

Jaroslav Vrchlický

XVII.
Slavíčka zříte, který v keři zpívá, chce postěžovat si svým krásným zpěvem, tak dělám já, když píseň s rtů mi splývá, můj jazyk zpívá, srdce chví se hněvem; můj jazyk zpívá, ale srdce v žale, neb milenka má teď mi dala vale.