IX. SVATÝ A POŽEHNANÝ.

Jaroslav Vrchlický

Ti v bílém oděvu v zníceném prozpěvu volají: Svatý! i cíli zní jich hlasy: Té bráně zemské krásy Buď Požehnán! Ti z ohně stvořeni v extasi vnořeni volají: Svatý! Ti věrni v tisícech, ve proudech, v požárech: Svatý a Požehnaný! Již v sferách záři harf ve žaltáři volají: Svatý! Ti, jimž on volnost dal, okovy k sobě spjal: Buď Požehnán! Již z mračen temných řas chýlí svůj bleskný jas, volají: Svatý! Již Boha poznali, jediným nazvali: Svatý a Požehnaný! Ty svaté davy jej, Bůh, jenž pravý, volají: Svatý! Ti hlasatelé, ti učitelé: Buď Požehnán! Již vždy jej chválí v nových sfer dáli volají: Svatý! Podaných tábory králů svých se sbory: Svatý a Požehnaný! Ti všichni zářící, po boku žíznící volají: Svatý! V etheru výsosti sbor otců blahostí: Buď Požehnán! Ti světlem zladění, jak vojska zřadění volají: Svatý! Jež vyrval porobě, službě své osobě: Svatý a Požehnaný! Sluncí všech chorovod pohřížen v plesů brod volá vždy: Svatý! Posledních jisker žeh, my v noci propastech: Buď Požehnán! Ti, již se zdvíhají, v letu mu zpívají, volají: Svatý! Ti ve prach skolení, od něho zvolení: Svatý a Požehnaný! Ti ve hvězd prestolu ve mroucím zápolu volají: Svatý! Ti, jimiž kosmu dech dál proudí v aeonech: Buď Požehnán! Pod trůnem Cherubim, haleni v mrak a dým volají: Svatý! Legií bez počet modlitbou chví se ret: Svatý a Požehnaný!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

405. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  2. 32. Zvonění. (František Sušil)
  3. Smrť sv. Cyrilla. (František Sušil)
  4. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  5. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  6. Znáš-li vůz ten svatý u proroka, (František Sušil)
  7. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  8. Jesajáši, věstců svatých králi! (František Sušil)
  9. 81. Věstci polští – zanícená kráska, (František Sušil)
  10. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)