Jesajáši, věstců svatých králi!

František Sušil

Jesajáši, věstců svatých králi! Královská z tvých slov se stkvěje krása, Nechť již teskníš, nechať hruď tvá jásá; Řeč tvá plyne čistěj nad křišťály. V nebesích co serafové hráli, Když jim lidstva objevena spása, Pravdu božskou božsky řeč tvá hlásá, A tvých věstí růže v ráji vzplály. Slov tvých hudba věčně bude hráti, Ohně tvoje věčně budou pláti, Hrom tvých hrozeb věčně bude hřímať. Kdož jak ty můž srdce lidská jímať? Já jsem zemec, zemské símě seji, A jsem žebrák, po žebrácku pěji.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

295. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Královno, buď zdráva! (Vilém Ambrož)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. 32. Zvonění. (František Sušil)
  4. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  5. IX. SVATÝ A POŽEHNANÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SLINA (Xaver Dvořák)
  7. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  8. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  9. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  10. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá (Jan Kollár)