369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá

Jan Kollár

Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá Bralby k nebi křídla orlice, Tebe slavil, krásná Světice, Od Cherubů božích okleknutá; Tvoje jméno hvězdoharfa dutá, Hlásá na věčnosti hranice, Kde se do soustavných směsice Valí plesů, zvukem jeho tknutá; Písně moje nejsou ve sirobě Lásky této více písněmi, Jen ta prosba nebešťanko k tobě: Oroduj tam v onné Slávě věčné Za Slávie slávu na zemi, Jako dítě za svou matku vděčné.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

429. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písničkář jsem? Arci jsem a budu, (František Sušil)
  2. VLASTENSKÉ HORY. (Václav Jaromír Picek)
  3. 191. Všickni slaví svou vlast, proč tvá ji neozněla píseň? (František Sušil)
  4. 21. Povzdech. (František Sušil)
  5. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  6. Velkonoc. (František Sušil)
  7. Mou jsi! (Adolf Heyduk)
  8. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  9. Pod širým nebem. (Beneš Metod Kulda)
  10. 137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl (Jan Kollár)