369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá

Jan Kollár

369.
Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá
Bralby k nebi křídla orlice, Tebe slavil, krásná Světice, Od Cherubů božích okleknutá; Tvoje jméno hvězdoharfa dutá, Hlásá na věčnosti hranice, Kde se do soustavných směsice Valí plesů, zvukem jeho tknutá; Písně moje nejsou ve sirobě Lásky této více písněmi, Jen ta prosba nebešťanko k tobě: Oroduj tam v onné Slávě věčné Za Slávie slávu na zemi, Jako dítě za svou matku vděčné.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár