137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl

Jan Kollár

O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl Anjel jeden ke mně se zprávou, Zdali někdy ještě laskavou Tváří na mne sklání dolů zřetel? Ten by řekl, zda i v říši netěl Láska duši hřeje plesavou, Zda i tam ji písně zábavou Slavík a noc stříbrem kojí světel? Zdali na mne myslí ještě časem I tam, kde se Seraf pobožný Kráse její plným diví hlasem? Tudíž by slast i mé zdvihla týmě K vám, ó kraje, kde prst všemožný Světy seje jako rolník símě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

169. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 21. Povzdech. (František Sušil)
  2. Byl to polibek... (Růžena Jesenská)
  3. Mé srdce. (Alexandr Balcárek)
  4. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá (Jan Kollár)
  5. Tvá slova. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  6. Ave. (Stanislav Mráz)
  7. 8. Děva u trůnu. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. 134. Jaká vede přírodu tu toucha! (František Sušil)
  9. XII. Když za svitu luny zvony (Jan Vlk)
  10. Mou jsi! (Adolf Heyduk)