137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl

Jan Kollár

137.
O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl
O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl
Anjel jeden ke mně se zprávou, Zdali někdy ještě laskavou Tváří na mne sklání dolů zřetel?
Ten by řekl, zda i v říši netěl Láska duši hřeje plesavou, Zda i tam ji písně zábavou Slavík a noc stříbrem kojí světel? Zdali na mne myslí ještě časem I tam, kde se Seraf pobožný Kráse její plným diví hlasem? Tudíž by slast i mé zdvihla týmě K vám, ó kraje, kde prst všemožný Světy seje jako rolník símě. [148]