XII. Když za svitu luny zvony

Jan Vlk

Když za svitu luny zvony Anjel Páně hlásaly, vroucně jsme se lnuli k sobě, na kolena padali. Moje-li se ještě, děvo, kdy tak vroucně modlíváš, kdyžto nyní osamělá Anjel Páně slyšíváš? Mou když mysl k nebi sílám, stavuje se u tebe, pro tvé ctnosti, pro tvé slasti zapomíná na nebe.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

165. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  2. MODLI SE ZA MNE. (Josef Václav Sládek)
  3. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  4. 21. Povzdech. (František Sušil)
  5. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu, (František Sušil)
  6. 8. Náděje. (František Sušil)
  7. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi, (František Sušil)
  8. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  9. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  10. Anděl strážce. (Anna Vlastimila Růžičková)