XII. Když za svitu luny zvony

Jan Vlk

XII.
Když za svitu luny zvony
Když za svitu luny zvony
Anjel Páně hlásaly, vroucně jsme se lnuli k sobě, na kolena padali.
69 Moje-li se ještě, děvo, kdy tak vroucně modlíváš, kdyžto nyní osamělá Anjel Páně slyšíváš? Mou když mysl k nebi sílám, stavuje se u tebe, pro tvé ctnosti, pro tvé slasti zapomíná na nebe.