XXIII. Nežádám, by v srdci tvém mi

Jan Vlk

XXIII.
Nežádám, by v srdci tvém mi
Nežádám, by v srdci tvém mi
první dán byl byt, blažen, smím-li poslední tam místo sobě vzít.
Na dně srdce z nejjemnějších strun jest napiat řad, na ty, budu-li tam déle, naučím se hrát. Ó já budu, družko drahá, veleblaženým, budu-li v tvém srdci něžném posledním.