XIX. Mezi děvami ty‘s, milá,

Jan Vlk

XIX.
Mezi děvami ty‘s, milá,
Mezi děvami ty‘s, milá,
růže co je u kvítí, chyba jen, že oček tvojich milost na mne nesvítí.
Tváře tvoje jako růže, rty jak rubíny se rdí, chyba jen, že rty ty na mne nikdy se neusmějí. Ňadra jako holubinky před vzletem se houpají, chyba jen, že k mému srdci přiloudit se nedají. Spanilá jsi, nebeská jsi, květem vnad všech zdobená, chyba jen, že srdce tvoje z tvrdého je kamena. 76