XIX.
Mezi děvami ty‘s, milá,
Mezi děvami ty‘s, milá,
růže co je u kvítí,
chyba jen, že oček tvojich
milost na mne nesvítí.
Tváře tvoje jako růže,
rty jak rubíny se rdí,
chyba jen, že rty ty na mne
nikdy se neusmějí.
Ňadra jako holubinky
před vzletem se houpají,
chyba jen, že k mému srdci
přiloudit se nedají.
Spanilá jsi, nebeská jsi,
květem vnad všech zdobená,
chyba jen, že srdce tvoje
z tvrdého je kamena.
76