XI. Ještě vidím, děvo, tebe,

Jan Vlk

XI.
Ještě vidím, děvo, tebe,
Ještě vidím, děvo, tebe,
jak se září líce vzňala, když jsem vyznal, že mne mocně anjelská tvá bytost jala.
Vidím, jak se oko tvoje brvem černým zahalilo, oblakem jak slunce skryté zas by jasněj‘ zasvítilo. Vidím rtoma úsměv hráti, čelo stkvět se v svatém míru a z těch nebejasných očí mluvit pravdu, vroucnou víru.