JSOU TO MRAKY.

JSOU TO MRAKY.
Jsou to mraky, co se od východu, od západu, ze severu a od jihu černě na nás hrnou? Aj, to nejsou mraky, jsou to vrahův voje. Za drahou svobodu kdo se dá do boje? 27 Aj, to naši vrazi, vrazi našich svobod? Vzhůru! teď jest doba zbavit všech se klopot! Do boje my půjdem, slovanští jonáci, Čech a Srb a Charvat, Rusové, Poláci. Bít se budem, bíti, jako lítí lvové, jako tehdy naši chrabří praotcové. Nebe nám pomůže naše vrahy bíti, nechce Bůh otroctví, svobodu chce míti! Nesbijem-li vraha, matky, se modlite, na bojišti smutném zase nás spatříte. 28 Děvy naše! hrob pak jeden vykopejte, a na rozloučenou píseň zazpívejte! Zazpívejte: „Co se Slované roztrhli, cizinci jich sobě pod své žezlo vrhli. Jedni z nich před Turkem do kolen padali, druhé zas Maďaři co své psy kopali. Jedni ve své vlasti cizincům se klaní, těm by se zlíbili, sebe samy haní. Vy jste sice tuto hanu netrpěli, sbratřili se bojem, v bratrství umřeli.“ 29 Až sladkými ústy píseň dopějete a slzami svými hrob náš zasvětíte, pak na těla naše nasypejte kvítí, co jste chtěly v věnce svatební uvíti. A vy, otci drazí, v onen hrob nás dejte, jedinou mohylou hrob náš zasypejte.