VII. Líbání! první líbání!

Jan Vlk

VII.
Líbání! první líbání!
Líbání! první líbání!
Blesky z nebe bouřlivého, divoké se objímání moře vichrem zbouřeného!
Ještě cítím na rtech mojich tvoje plameny planouti, 65 ještě cítím v duši mojí růžeplodný dech vanouti. Cítím, děvo, jak se loupla slza z oka jiskřícího, když se tknula prsa moje srdce tvého bouřícího. A na šíji, kdes mne svými lokty plamennými spjala, se mi zdá, jak bys mne ještě zas a zase objímala. Na věky je cítit budu, objetí to tvé horoucí, na věky je cítit budu, líbání to tvoje vroucí.