IV. S hor do dolů vraný kůň cválá,

Jan Vlk

IV.
S hor do dolů vraný kůň cválá,
S hor do dolů vraný kůň cválá,
křemeny jiskry sypají, jezdec v slunci švihá mečiskem, oči slzou mu blýskají.
A na skále stojí děva s bílou růží v kadeřech, v bílém rouše s černým pásem, černé oko pluje v snech. K polibu za ním se sklání, lokty jemu rozstírá, znamení svatého kříže, loučíc se, mu posílá. „Buď s Bohem, zlatý milenci, věrný syn buď vlasti své! Vlasti! máti! přijmi dar můj! Dala jsem ti nebe mé.“ Zajel milec, zašlo slunce, v krvi se nebe koupají; děva zbožně ruce spiala, oči slzou jí blýskají. 60