IV. S hor do dolů vraný kůň cválá,

Jan Vlk

S hor do dolů vraný kůň cválá, křemeny jiskry sypají, jezdec v slunci švihá mečiskem, oči slzou mu blýskají. A na skále stojí děva s bílou růží v kadeřech, v bílém rouše s černým pásem, černé oko pluje v snech. K polibu za ním se sklání, lokty jemu rozstírá, znamení svatého kříže, loučíc se, mu posílá. „Buď s Bohem, zlatý milenci, věrný syn buď vlasti své! Vlasti! máti! přijmi dar můj! Dala jsem ti nebe mé.“ Zajel milec, zašlo slunce, v krvi se nebe koupají; děva zbožně ruce spiala, oči slzou jí blýskají.

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

102. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EJA HÚJ! (František Táborský)
  2. VOJNA. (František Táborský)
  3. Námluvy. (Adolf Heyduk)
  4. Koník společník. (Adolf Heyduk)
  5. NÁNA. (Josef Kalus)
  6. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. Záletný pán. (Josef Václav Sládek)
  8. BALLADA O LIBUŠINĚ KONI. (František Serafínský Procházka)
  9. 29. Ku sv. Martinu. (František Sušil)
  10. REJTHAŘI KRÁLE. (Jan Opolský)