161. OItář v chrámu, totě domov pro mne,

František Sušil

OItář v chrámu, totě domov pro mne, Když má duše se tam ocítá, Tož Pán nebes ke mně zavítá Ve vší lásce svojí nepodlomné. Ve spůsobě přichází on skromné A se znova v oběť poskýtá, Slávy své se zhola odčítá Všechnu péči veda jenom o mne. Tu v mé duši vzchází božská zoře, Tu v ní slasti rozplývá se moře, V němž jak koráb bytost moje plove. Ó jak blah, kdo Pána hostem zove! Slasti sto let v okamžiku čije, V okamžiku sta let blahých žije.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

61. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu, (František Sušil)
  2. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  3. 12. Chrám Páně. (František Sušil)
  4. 21. Povzdech. (František Sušil)
  5. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  6. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  7. X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti (Václav Pok Poděbradský)
  8. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  9. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi, (František Sušil)
  10. 8. Náděje. (František Sušil)