MODLI SE ZA MNE.

Josef Václav Sládek

Modli se za mne, děvče nevinné! To modlení ti dosud ještě přáno; tvým srdcem pusté prázdno nepoznáno, jež tlumí zachvění i jediné, kde duše struny vše se rozeznějí, kde slza, vzdech vše tužby zavine, jež beze slov se modlí nejvroucněji. Modli se za mne, děvče nevinné. Mně nedáno již v nebe vznést se lemy: tu duši tíží cos jak olovo každé se věsíc zbožné na slovo, že sotva vzletne, již se kácí k zemi. A duše tvá, to v šeru hvězda bílá a její prosby lesky bezstinné, jež hvězda volně v nekonečno sílá. Modli se za mne, děvče nevinné. O jindy též měl perutí jsem k letu a vznášel se až k nebes temeni, aneb co dítě slouchal v nadšení těm krásným bájím o krásnějším světu; a jindy též se spjaly ku modlení na klínu matky ručky dětinné a teď? – o plakal bych, leč slzí není. Modli se za mne, děvče nevinné. Když lid v zápalu zbožném pokleká, bije se v prsa: „Bůh buď milostivý!“ já vzdorně stojím – ret se v úsměv skřiví – a srdce to jak dýka protéká. Jsem nevěrec – či kdo té věří báji? V tom od klekátka cos mi pokyne, to oči tvé se k nebi upírají – Modli se za mne, děvče nevinné! A přec to bolno, kdyby zavřená byl duch jen zář, jež shaslá, na vždy zmírá a nebyl hvězdný svit, jenž neumírá, nech věk již celý hvězda pohřbená; a přec to bolno být tak bez shledání. Či ty snad věříš žití na jiné? – O věř a tvá nech víra mou též chrání – modli se za mne, děvče nevinné!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

391. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Pozvání. (František Matouš Klácel)
  2. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  3. SLINA (Xaver Dvořák)
  4. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi, (František Sušil)
  5. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  6. XII. Když za svitu luny zvony (Jan Vlk)
  7. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  8. X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti (Václav Pok Poděbradský)
  9. 143. Cítím opět, citím rájskou bláhu, (František Sušil)
  10. 16. Bohyně’s ty milostivá, (Karel Marie Drahotín Villani)