Ave.

Stanislav Mráz

Klekání doznělo, které šlo k srdci všem při hvězdách zářících a tichu vůkolí po trůdném, palném dni danému bolestem. Neslo se velebně, mluvící pouze k teplu, a tudíž na prah sed’ můj člověk s mozoly. Když zří teď na mozol, ať plesný vzletí pych, kdys dle těch mozolů stát budeš níž či výš. Vzdech letí do věků, ó úžas srdce tvého, až na ten lidský zpěv líbeznou uslyšíš a slavnou odpověď z rtů věčně milostných. Je krůpěj břemeno, co neseš na bedrech, na váze nebeské tok slasti na ni jde, ohromný sladký proud a tůně přehluboká. Ze vrásek jako z brázd vypučí ještě zde květ snů ti rozkošný v těch nejpozdnějších dnech. Jak sladký budeš stát, až zima zavlaje a budou větší tmy a chladný, kratší den. Aj, ze slz člověka andělé povstávají, viz čárnou Elou, co bílá kyne jen, a cesta trnitá se stočí do ráje. A pot tvůj, velký pot krůpěje lásky jest, jež dala srdce ti, šat květu, listu rys. Ó slzy člověka v jak sladké víno budou, ó Lethe za perlu, jež pryskla v řasu kdys, a démant v korunu za kámen zemských cest.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

499. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. (K sňatku.) (Emanuel Züngel)
  4. Pomoc. (Matěj Havelka)
  5. 54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá, (Jan Kollár)
  6. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  7. 134. Jaká vede přírodu tu toucha! (František Sušil)
  8. Mé srdce. (Alexandr Balcárek)
  9. 137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl (Jan Kollár)
  10. 21. Povzdech. (František Sušil)