Ave.

Stanislav Mráz

Ave.
Klekání doznělo, které šlo k srdci všem při hvězdách zářících a tichu vůkolí po trůdném, palném dni danému bolestem. Neslo se velebně, mluvící pouze k tepluteplu, a tudíž na prah sed’ můj člověk s mozoly. Když zří teď na mozol, ať plesný vzletí pych, kdys dle těch mozolů stát budeš níž či výš. Vzdech letí do věků, ó úžas srdce tvéhotvého, až na ten lidský zpěv líbeznou uslyšíš a slavnou odpověď z rtů věčně milostných. Je krůpěj břemenobřemeno, co neseš na bedrech, na váze nebeské tok slasti na ni jde, ohromný sladký proud a tůně přehluboká. Ze vrásek jako z brázd vypučí ještě zde květ snů ti rozkošný v těch nejpozdnějších dnech. [53] Jak sladký budeš státstát, až zima zavlaje a budou větší tmy a chladný, kratší den. Aj, ze slz člověka andělé povstávají, viz čárnou Elou, co bílá kyne jenjen, a cesta trnitá se stočí do ráje. A pot tvůj, velký pot krůpěje lásky jest, jež dala srdce ti, šat květu, listu rys. Ó slzy člověka v jak sladké víno budou, ó Lethe za perlu, jež pryskla v řasu kdyskdys, a démant v korunu za kámen zemských cest. 54
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.