Přítomnosti.

Stanislav Mráz

Přítomnosti.
Ó by byl ten tvůj zrak jako je slunce v den, ó by byl spanilýspanilý, až kouzlo sálá z nějněj, a člověk volal v háj: jsem blah, jsem blah, jsem blah a ještě plesání rozmnožil ozvěn rejrej, ó kéž jsi líbezná jak jitro na horách. Hle, naše všecko jsi a poklad jediný a bije z kolébky ti naše srdce vstříc, ó věrnost naši viz, odplať nám nastokrát, ať růže pukají a neodchází spat ni úsměv od tváří ni plápol zřítelnic. A ten poslední zrak když hledí večerem ve výši nebeskou nad hradbu dálných horhor, ať najde hvězdu svou, kteráž má sladký zrakzrak, a ona v přízni své když vešla na obzor jak snivá ErinnaErinna, ať neustane pak. Poselství lásky nes ne pouze v růží říšříš, leč k sedmikrásce též, kteráž má skromný vzhled. Buď ráje zlatý prach a máje ostatekostatek, ať svítíš úrodná, ať záříš rajský vděk a pozdrav životu mámá, co je lidský ret. [17]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.